Na turnaj do města na Dunaji jsme vyrazili v sestavě já (Jarek), Kláža, Písa, Ondra Kruml a Ondra Jurásek v pátek odpoledne z Brna. Už sraz byl veselý. Kláža totiž uvízla déle s autobusem z Prahy a my si zatím krátili čas hraním go na trávníku pod bytovkou, při kterém projevila svůj velmi negativní postoj k duševní hře jedna důchodkyně. Mohla ji vadit taky naše živelná výměna názorů, snad jsme si měli dát scuka v sousední čtvrti, kde jsou na paviání řev zvyklí. Jakmile jsme byli všichni, frčeli jsme autem k Vídni, kde nás chytla špička. Do západu slunce jsem stačil došoférovat asi 60 km před Linec, kde jsme rozbili stany a utábořili se. Byla to taková mítina v lese, kam vedla soukromá cesta, kterou jsme si dovolili použít. Pan majitel jel v noci kolem, svítil si na nás autem, civěli jsme na sebe, ale beze slova odjel. Tož počestnost se pozná na první pohled.
Ráno jsme pokračovali do Lince. Hrálo se na Měsíčním náměstí v Slunečním městě (opravdu: Lunaplatz ve Solar City). Jediná mapka, co jsem z internetu sehnal, byla dost zoufalá, ale našli jsme to. Bylo to satelitní umělé městečko obložené dřevem a železem se spoustou zelených ploch okolo. SMS zprávičkami jsme navigovali posledního goistu z Čech, Medvěda (Ondřej Šilt), kde se hraje a jak se tam dostane. Medvěd přijel v noci vlakem a přespal v hotelu.
Turnaj byl v celku skromný: 35 hráčů, což je ale na rakouské poměry docela dost. Medvěd neměl vážnější konkurenci, byl tam jen jeden čtvrtý dan a pak až druzí dani, takže turnaj pojal spíše jako školení pro mírně pokročilé, za které si inkasuje první cenu 250 euro. Podobně i Ondra Jurásek podal standardní výkon, když porazil všechny slabší třídy i s handicapem a prohrál jen s těmi o 3 třídy silnějšími. Skutečná zábava však nastala v oblasti 1k – 2D. V prvním kole jsme já, Kláža i Ondra Kruml dostali za soupeře 1 kyu a porazili je, Písa si neporadil s Winklerem 4D. Ve druhém kole Kláža poráží Stefana Grubera 2D, já Gabriela Kronbergra 2D, Ondra další 1 kyu, ale Písa hrubkou kazí vyhranou partii s Davidem Hilbertem 2D a je pořádně naštvaný. Třetí kolo se to otáčí naopak, my tři prohráváme s 2D a Písa se hojí na 1 kyu. Ve čtvrtém kole ale přišel další revanš: Kláža decimuje Kronenberga, já Krenna, Ondra s Písou prohrávají. V posledním kole narazila Kláža bohužel na Medvěda. Písa konečně ukazuje svou sílu a likviduje rakouského 2D o 100 bodů. Já jsem se dostal proti Lotharu Spieglovi 2D, který byl v tabulce na třetím místě a výhrou ho odsunuji na čtvrté a připravuji o 100 euro. Ondra rovněž vyhrává. Suma sumárum dostali rakouské dvojky docela zabrat. Nejvíc to pocítil Gabriel Kronenberg, který hrál všech 5 kol s námi Čechy a končil se skóre 1:4.
Noc ze soboty na neděli jsme opět strávili ve stanech, všichni, v nedalekém lesíku. Ušetřilo nám to dost peněz, Medvědovi naskytlo možnost probrat až do usnutí všechny možné i nemožné historky, Písovi dalo příležitost předvést svou metodu komprese stanu do obalu a tentokrát si na nás nikdo ani neposvítil ani nestěžoval.
Turnaji lze vytknout jen ceny: byly jen pro první tři místa a juniora Ondru, který to měl jisté od začátku a na další knížku se jako správce celé knihovny Čago moc těšil. Já jsem za své vydřené 4 body utřel a ani neznali cenu za nejvzdálenější klub.
Na cestu zpátky si Kláža vyměnila lístek vlakem do Budějic s místem v autě s Medvědem. Asi toho litovala, protože když jsem si po přejetí hranic v Mikulově zapnul mobil, našel jsem tam zprávu: „Já tě zabiju, Medvěde. Ten vlak má 2 hodiny zpoždění a navíc je to EC.“ Sluší se ještě poznamenat, že za rychlou jízdu nás těsně před hranicemi v neděli večer chytli policajti. Jak jsme tam ale skládali ty naše zbylé 50-ti centy, tak nám to milostivě nechali za symbolických 7 euro. Inu, štěstí přeje vítězům.
Napsal Jarek Jiruše